Volně prodejné léčivé přípravky (zkráceně OTC neboli Over The Counter, čili „přes pult“) jsou léky, které nejsou vázané na lékařský předpis. Jsou dostupné a vydávané bez lékařského předpisu pouze v lékárnách, nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění (pacient si je hradí v plné výši) a jsou určeny na léčbu jednoduchých a krátkodobých zdravotních obtíží snadno rozpoznatelných pacienty. Pacienti si je mohou zakoupit bez předchozí návštěvy lékaře po konzultaci s lékárníkem.

Jednou z podmínek úspěšného zvládnutí samoléčby OTC lékem je dobrá čitelnost a srozumitelnost informací uvedených v příbalové informaci (PIL), která je součástí každého balení volně prodejného léčivého přípravku. Je to nejdůležitější a závazný písemný zdroj informací o léku pro pacienta. Informace jsou uvedeny srozumitelným jazykem, bez odborných termínů.

Dalším zdrojem informací je lékárník, který poskytne základní údaje o léčivém přípravku v lékárně, a také reklama splňující kritéria pro reklamu na OTC léčiva (TV spoty, letáky OTC léků umístěné v lékárnách, reklama na internetu a podobně).

Disciplinovanost pacientů při užívání léku s ohledem na indikace (obtíže) na něž je léčivý přípravek užíván, na předepsané dávkování, kombinaci s jinými léky, stravou, alkoholem a podobně, je prvním předpokladem úspěšně zvládnuté samoléčby.

Mluvíme o takzvané complianci, tedy ochotě pacienta spolupracovat a řídit se doporučeními lékárníka. OTC léky, stejně jako léčivé přípravky vázané na lékařský předpis, musejí splňovat kritéria bezpečnosti a účinnosti. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že i volně prodejné léčivé přípravky mohou mít nežádoucí účinky. 

Pokud se vyskytnou, je nutné bezodkladně kontaktovat zdravotnické pracovníky, ať už lékaře nebo lékárníka.

Při splnění určitých podmínek, může být lék, který byl užíván pouze na lékařský předpis, přeřazen do skupiny volně prodejných léčivých přípravků.

Je zcela zásadní uvědomovat si rozdíl mezi volně prodejnými léčivými přípravky a produkty označovanými jako doplňky stravy. V případě OTC léků a léčiv vázaných na lékařský předpis schvaluje jejich uvedení na trh regulační orgán – Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) resp. EMA (Evropská léková agentura). Výrobce musí mít povolení na výrobu léčivých přípravků a musí splňovat kritéria na správnou výrobní praxi. V procesu výroby je nutno zajistit kontrolu vstupních surovin, průběžnou a výstupní kontrolu. Zajištěna musí být i kontrolovaná distribuce a vydávání léčiv subjekty, které mají zvláštní povolení na lékárenskou činnost.